menu +

Blog


Tuhle výstavu jsem chtěla vidět co nejdřív, protože na ní vystavuje nejen můj učitel malby, ale také kvůli té technice malby. Potřebovala jsem to vidět naživo, abych zakusila TO něco, co jsem myslela, že se při pohledu na ty obrazy bude dít. Stalo se, některé jsou skutečně naprosto magnetické. Drží vaši pozornost tak dlouho, dokud si skoro násilím neřeknete dost! Výstava má děl tak akorát, je to dost velký sál, ale koncentrace vám vydrží do posledního obrazu. Dvacítka autorů vám vypráví svůj naléhavý příběh nebo celou sérii.

Některé obrazy jsem znala ještě z dob, kdy jsem je viděla ve Špálovce za komunistů. Tehdy jsme zírali v neuvěření na dokonalé, iluzivně skutečné obrazy Theodora Pištěka a mě zaujalo jeho podání různě potrhaného papíru a šnůrek; vypadalo to, že obrazy jsou napůl zabalené a přitom to byla malba. To byla nějaká osmdesátá léta zhruba. V Čechách dokonalé vakuum, které se dalo krájet, o malířských tendencích za hranicemi nikdo nic nevěděl. Pištěk byl jedním z mála, kteří měli s „kapitalistickými“ umělci kontakt. Ostatní autory znám až z novější doby, především proto, že mě tenhle styl dřív vůbec nezajímal. Nepřipadal mi zajímavý, vlastně to byl styl, který neguje jakýkoliv styl. „Kopíruje“ se skutečnost. Má tohle něco vůbec společného s Uměním? Vždyť fotografie to přece umí a lépe, proč to vlastně malují? Dneska se svým názorům vlastně směji a divím se, jak dlouho mi vydržely. Doba se mění, lidé také, i já se změnila. Není potřeba se vymezovat, není potřeba tvrdit, že tvrdím nejpravdivější pravdu navždy a nikdy jinak. Je krásné se osvobodit v názorech a tak jsem jednoho dne našla hyperrealismus a nalezla v té obsesi znovu mízu umělce. Výstava je moc zajímavá, už jen pro to, nechat na sebe zapůsobit obrazy, které můžete lehko považovat za fotografie a přece nejsou… Protože řekněme si na rovinu, nejen stylem je naplněný obraz. Je tam přece i nějaké sdělení, nějaký koncept, nebo jen vytržení z toho, co vidíme normálně a objevení toho úhlu pohledu, který je nám nabízen. Umělec totiž nemá jen oči a ruce, má i hlavu, mozek a duši, srdce.

Pokud půjdete na výstavu, navštivte celou stálou sbírku a podívejte se z věže na celý Olomouc, je to hezké město.

Muzeum umění Olomouc 20.4. – 10.9. 2017

 

TOP